O mě
Od dětství se pohybuji v prostředí cvičáků a mezi psy jsem vyrostla. V roce 2005 jsem dostala svého prvního psa a tím byla fenka briarda Ludmila Czarli Bar-Bar Beskydy a s ní začala má cesta se psy. Od té doby jsem se začala věnovat aktivně sportovní kynologii a ačkoliv já byla ještě dítě a briard není úplně jednoduchým psem pro výcvik sportovní kynologie ( ve své době byla jedna z mála briardů co by se výcviku věnoval) společně jsme složily několik zkoušek a zúčastnily se i závodů. Byla pro mě velkou učitelkou především, protože přístup k ní musel být výrazně jiný než k ostatním psům na cvičáku. Další její " problém" byl strach z lidí, ale i s tím jsme se celkem slušně popraly a tak musím říct, že mě naučila mnoho ...ale to byl jen začátek.
Už v té době jsem byla několikrát oslovena ke spolupráci a pomoci s výcvikem ať už od více či méně zkušených psovodů. Vždy bylo mou vášní sebezdokonalení a práci na sobě, abych i já byla schopna posouvat svůj výcvik dál a dál.
Velký posun v mém výcviku přišel pak s mojí první fenou belgického ovčáka malinois A White Paw Glitch. S ní začal pro mě výcvik v úplně jiném rozměru. I ona mě naučila mnohému. Jako správný malinois byla hyper, bláznivá a někdy až moc dominantní. U ní začala má skutečná láska pro plemeno a rozhodla jsem se pro založení mé chovatelské stanice Sagitta Epirum, kde se mi první vrh narodil v roce 2012. Od té doby se můj život točí opravdu okolo psů ( chovu, výstav a výcviku psů).
Během let jsem měla možnost ať už osobně nebo spolupracovat v rámci výcviku, handlingu a uchovnění mnoha psů různých plemen ( americký kokršpaněl, belgický ovčák, německý ovčák, rotvajler, cane corso, svatobernardský pes a mnoho dalších).
Jak šel čas a s příchodem dětí se malinko člověku změní priority a už pro něj není vrcholem všeho jen výkon na place nebo na výstavě a chce hlavně parťáka do každé situace v běžném životě... A to se přesně stalo i mě.
Malinois je pro mě srdcová záležitost, ale zvlášť pracovní malinois není uplně gaučový povaleč a pes co se bude ploužit vedle kočárku a tak toto byla zas jiná výzva! A tímto jsem zase začala řešil pohled soužití se psem malinko jinak a vidím, že ne každý touží po super výkonech psa na cvičáku, ale bohužel už ne tolik funkčních kdekoliv jinde.
Sama jsem se začala zajímat o trénink se psem jiným pohledem a to moderním výcvikem, pozitivkou atd atd každý tomu může říkat jinak.
Za mě je nyní důležitý i pohled na psychiku psa, na důvody různého chování a vztah mezi psem a jeho páníčkem. Je především na každém z nás zda opravdu chceme získat důvěru svého psa a případně opravdu řešit nějaký ten problém.
A v rámci tréninku psa ať už pro běžný život nebo pro zkoušky je pro mě velmi důležité především důvěra a spolupráce každé dvojce, ideálně uvolněný trénink bez zbytečného stresu a napětí.